10.05.2023
Příběhy některých našich #vertigogirls jsou opravdu zajímavé a inspirativní. Pole dance cesta lektorky Eky zaujme snad každého - nejprve se blýskla na Vysoké škole ekonomické, kde se svou choreografií vyhrála talentovou soutěž. Pak přišlo zranění, které ji na dlouhou dobu do pole dance světa zabouchlo dveře. I přesto se dokázala vrátit zpět do a dokonce se stát skvělou instruktorkou.
1) V kolika letech ses dostala k pole dance? Pamatuješ si, jak ses cítila po své první lekci?
Byl to rok 2016 a bylo mi 25 let. Na první lekci jsem se cítila jako brambor. Byla jsem zkušená tanečnice, a proto jsem očekávala, že budu automaticky patřit mezi nejlepší kurzistky, což se ale nestalo. Takže jsem musela svůj pohled přehodnotit a s pokorou začít úplně od píky jako všichni ostatní. Chyběla mi síla v rukách, ale chodila jsem 2-3x týdně, takže se to rychle zlepšovalo. A s tím ruku v ruce i mé výkony, což mě samozřejmě moc těšilo a motivovalo.
2) Během studií na VŠE (Vysoká škola ekonomická) ses s pole dance vystoupením přihlásila do talentové soutěže. Co tě k tomu vedlo?
Jakmile soutěž vypsali, hned jsem se přihlásila. :-) Tehdy jsem trénovala se svým parťákem doubles, což mi přijde divácky i víc atraktivní. Choreografii jsem připravovala sama - byla to dost fuška - nachystat všechno od prvního kroku až po poslední úklon publiku. Spousta stresu s přípravami, které trvaly několik měsíců. Ale naštěstí nás rodina a přátelé moc podporovali, což dost pomohlo. Postoupili jsme do finále a nakonec se námi splnil sen a soutěž jsme vyhráli. S choreografií jsme pak vystupovali v narvané Lucerně. To byl opravdový zážitek, na který dlouho nezapomenu!! A po škole jsme díky tomu pak byli ještě dlouhou dobu slavní. :-)
3) To tě určitě muselo hodně nakopnout. Ale pak bohužel přišla velká rána - zranění a dokonce i operace. Co se přesně stalo a jak jsi to prožívala?
Ano, přesně tak. Zranění přišlo dost nevhod, protože jsem se chystala na soutěž a měla jsem nemalé ambice. Trénovala jsem přes svoje hranice, neposlouchala své tělo a zranění na sebe nedalo dlouho čekat. Přetížila jsem se tak, že jsem nebyla schopná zvednout ruku nad hlavu. Doktoři zranění navíc dlouhodobě špatně diagnostikovali, což místy vedlo i ke zhoršování stavu. Nakonec se ukázalo, že jsem měla trhliny v úponu šlachy bicepsu a opotřebovanou rotátorovou manžetu. Bylo mi jasné, že nějako dobu budu mít s tréninkem útrum, ale že to potrvá 2 roky?? To jsem tedy nečekala a dost těžko jsem to zpracovávala.
S odstupem času jsem za to ale vděčná, protože jsem se pole dance začala věnovat opravdu pořádně. Poctivě od té doby kompenzuji. Díky školení Pole dance instructor, kde je řada fyzioterapeutek, chápu, jak ke zranění došlo, co se tam dělo a jak tomu mám předcházet. Znám spoustu super cviků a hlavně - jako lektorka tuto zkušenost mohu svým cvičkám předávat i s návodem, jak v případě přetížení postupovat. Snažím se jim vštípit, že nezáleží na tom, jak rychle trik zvládnete, ale dbejte především na tom, ať ho zvládnete dobře technicky (tzn. zapojujte svaly, které máte a nepřetěžujte zbytečně jiné).
4) Co se ti na pole dance nejvíc líbí?
Líbí se mi, že v tomto sportu nejsou žádné hranice a lze ho ukázat v různém pojetí. Někoho víc baví lekce zaměřené na choreografie a tanec, jiný si zas užívá akrobatické kombinace, někdo čistě workout s tyčí jako fitness nářadím. Zkrátka je spousta možností, které si můžete vyzkoušet a pak se zaměřit na to, co vás baví nejvíc. Super jsou i tréninkové skupiny, kde se vzájemně podporujeme a společně se těšíme z úspěšně zvládnutých triků.
5) Co je podle tebe na pole dance nejtěžší?
Nejtěžší je přijmout ten fakt, že se každý se posouvá individuálně. Nesmíte se nechat demotivovat někým vedle na tyči, co zvládá všechno rychleji. Když cítím, že jsem nezvládla triky v levelu 1, zapíšu si ho ještě jednou a pořádně se je naučím. Vše na sebe totiž navazuje. Když něco přeskočím a nejsem zrovna sportovní hvězda, pak mi to bude chybět, nebudu mít na čem stavět a pak teprve přijde zklamání, že mi nic nejde. Takže to je i moje rada pro cvičky - dejte si vlastní cíle a nesrovnávejte se s ostatními. Každý má jinou sportovní minulost a jiné schopnosti ;-)
6) Stát se lektorkou byl tvůj dlouhodobý záměr? Jak ses k lektorování dostala?
Začínala jsem jako většina - brala jsem to jako koníček. Pak jsem také přičuchla k pár závodům a to mě hodně bavilo a motivovalo k tréninku. Něco se naučit na lekci šlo velmi dobře, ale opravdu to umět zapracovat do sestavy, to byl teprve boj! :D
Bohužel ale pak následovalo zranění, takže jsem si musela dát od tréninku delší pauzu, na kterou navázal covid. Nikdy jsem neuvažovala být lektorkou, až do chvíle, kdy mě oslovila majitelka našeho studia.
7) Stát se lektorkou byl tvůj dlouhodobý záměr? Co tě vlastně na lektorování nejvíc baví?
Popravdě, být lektorkou mě nikdy nenapadlo. Ale pak mě oslovila Jarmila - majitelka studia - což mě potěšilo, že má ve mě takovou důvěru. Přihlásila jsem se na akreditovaný kurz a teď jsem tady. :-)
Nejvíc mě baví pozorovat nadšené výrazy holek, když se jim povede trik. Je to pro mě největší odměna. A pak mě ještě baví, když během hodiny "brečí", že jim něco nejde nebo je to bolí, ale když na závěr trik fotíme, usmívají se v pozici i několik vteřin. :D
8) Jaké máš cíle do budoucna?
Chci se prosadit jako kvalitní lektorka pole dance a také jednou se zúčastnit mistrovství republiky v pole sport.
Jsme moc rádi, že je Eky součástí našeho lektorského týmu a přejeme jí hodně úspěchů a hlavně zdraví! :-)
